Kolikrát nám bylo řečeno, že fotbal je krásná hra, která nepotřebuje žádné změny, aby bylo její kouzlo ještě o něco dokonalejší. Máme-li být ale zcela upřímní, i když se nám podobně jako většině fotbalových expertů zásahy do pravidel nelíbí, na tento krok (o zrušení pravidla zvýhodňujícího venkovní celky v Lize mistrů) čekáme již dlouhá léta. Důvod si hned vysvětlíme.

V obou evropských soutěžích (a i v některých domácích pohárech) platí, že pokud během dvojzápasu remizujete 2:2 doma a 1:1 venku, do další fáze turnaje jde ten soupeř, kterému se podařilo dát více gólů na hřišti soupeře. Toto pravidlo strašně limitovalo domácí celky, co se sice toužily před vlastním publikem předvést, ovšem bály se inkasované branky, jež by měla pro soupeře dvojnásobnou hodnotu.

Dneska už máme za sebou od toho památného roku 65 nespočet utkání, v nichž se o postupujícím mužstvu rozhodovalo právě ve výše zmíněném případě. Vyhrát doma 3:2, ale prohrát venku 1:2 znamená, že do dalších fází soutěže jde soupeř, protože ten při rovnosti skóre (4:4) dal dvě branky na venku, zatímco nám se podařilo dát pouze jednu.

Dané pravidlo štvalo hlavně přední evropské trenéry, kterým občas chyběla pořádná motivace, aby svým svěřencům vnutili tu útočnou myšlenku. Můžeme dát jen tak letmo vzpomenout na zápasy Realu Madrid v Lize mistrů. Například s takovým Juventusem vyhrál Bílý balet venku 3:0, ale domu mu podlehl 1:3. Důvod je nám již jistě znám.

Stížností na toto pravidlo přibývalo, až si vedení UEFA řekla jednoho krásného dne dost a rozhodla se danému případu věnovat.

„Trenéři od nás očekávají, že budeme jednat, a to také uděláme. Dát branku venku již není tak těžké jako kdysi, což je samo o sobě důvodem k zamyšlení,“ zní prohlášení fotbalové evropské unie.  

Jak hlasování dopadne a zdali bude toto pravidlo zrušeno, to se dozvíme v následujících týdnech. Pro fotbal na té evropské úrovni by to znamenalo nový nádech k lepším zítřkům, neboť by týmy nemusely být už tolik svázáni defenzivní taktikou hlavně v prvním duelu na domácím prostředí.