Ragby: poezie tvrdosti a karfiolů

Ragby je u nás sport v podstatě neznámý, ovšem po celém světě velice populární a oblíbený. Jaký je tento sport, který na první pohled vypadá jako mlácení hordy chlapů jinou hordou chlapů? Ve skutečnosti však má tento sport své jedinečné kouzlo a dalo by se o něm říci, že je i poetický.

Karfioly za ušima

Když vidíte prototyp ragbisty, nejspíše si neřeknete že vypadá kdo ví jak poeticky. Bude se totiž jednat o chlapa jako horu, který kdyby vám plácnul, ustlali byste si raz dva. Nejspíš bude holohlavý, v obličeji nějakou tu modřinu a odstáté uši s ožvýkanou chrupavkou. Jenže tenhle chlap, který vypadá jako adept na přitloublého zloděje roku, rozhodně přitroublý není. Zvláště ne, když jej pustíte k šišatému ragbyovému balónu.

Složitá hra

Ač se to nemusí na první pohled jevit jako pravda, ragby má poměrně složitá a sofistikovaná pravidla, ve kterých se musíte vyznat, ale hlavně podle nich hrát a to není nic jednoduchého. Krom pravidel vám totiž v cestě stojí ještě soupeř. Může se zdát, že více než dopravit míč do určité části hřiště, je důležitější protivníka zabít, přinejhorším alespoň zmrzačit, jenže tak to opravdu není. Ragbisté se hlavně blokují a srážejí na zem do měkké trávy, takže zranění nejsou kupodivu tak častá. Rozhodně ne tak častá jako u vodního póla a rozhodně ne tak emotivní jako například u fotbalu.

Fanoušci

Právě s fotbalem má však ragby mnoho společného. Už třeba to, že z něj v 19. století vzniklo. Jsou to ovšem i oddaní fanoušci. Na světě byste nenašli více fandící a emotivní fanoušky než jsou ti ragbyoví. Mezi nejznámější patří fanoušci Walesu, který má svůj vlastní národní tým, a také fanoušci Nového Zélandu, který patří k naprosté ragbyové špičce. Svátkem všech fanoušků je mistrovství světa, které se koná každé čtyři roky formou jednoho turnaje. Tak třeba se na tom příštím potkáme a pořádně společně zafandíme!